Expedice
ROK 2015
EXPEDICE PŘÍRODNÍMI SKVOSTY RUMUNSKA DO DELTY DUNAJE
Prázdniny uběhly jako mávnutím proutku a je tu konec srpna, termín naší výpravy za poznáním. Přijměte tedy pozvání na cestu nádhernou zemí, kterou jsme objevovali při přejezdech autobusem, lodí, či pěšky. Ubrali jsme na tempu a vnímali krásné přírodní scenérie, které nás provázely při našem putování. Dostali jsme se do míst plných solných jeskyní, sirných jezírek, bahenních sopek až k deltě řeky Dunaje a pobřeží Černého moře.
A jak to všechno začalo? Naše cesta do Rumunska byla doprovázena obavami, co nás v této zemi čeká.
Naše škola již dlouhou dobu pracuje v několika ekologických projektech EKOŠKOLA a GLOBE. Každé dva roky podnikáme ekologické expedice za poznáním zemí, které mají alespoň část nedotčené přírodní krajiny. Tentokrát volba padla na Rumunsko. Této expedice se zúčastnily kromě naší školy Gymnázium Humpolec, ZŠ Hradská Humpolec a ZŠ Kamenice nad Jihlavou.
1. den 27. 8. 2015 jsme vyrazili směr Humpolec ve 12:15 hod., kde přistoupili ostatní účastníci. Při pohledu na spacáky, stany, karimatky a objemná zavazadla – kufry, batohy, krabice plné potravin nám připadal autobus jako nafukovací. Naši průvodci Soňa Patočková a Tonda Mikulenka ze spolku přátel cestování „Quovehis“ nám byli spolehlivými a výbornými společníky při našem cestování. Z Humpolce jsme se vydali na noční přejezd přes Slovensko, Maďarsko do Rumunska, kde jsme si museli posunout čas o jednu hodinu dopředu, protože jsme přejížděli časové pásmo.
2. den jsme navštívili solný důl ve městě Praid, který se nachází 120 m pod povrchem a je přizpůsoben k léčení dýchacích cest. Byla to obrovská jeskyně, rozdělena na několik sálů, ve kterých byla možnost cvičit, hrát hry či jít na bohoslužbu. Dalším zastavením byl kraj Szekelů (maďarské národnostní menšiny) s jejich nádhernými vyřezávanými vstupními bránami (národní dědictví). V odpoledních hodinách jsme se ubytovali v kempu Perla Lahyta, kde jsme mohli využít termální koupaliště – pro oteklé nohy z autobusu balzám.
3. den jsme se přesunuli do pohoří Muntii Bodocului a vyzkoušeli jsme si opět léčebné účinky sirných tentokrát „dosti zapáchajících“ pramenů. Odpoledne jsme mohli obdivovat unikátní evropskou lokalitu bahenních sopek Piclele Mari a Mici.
4. den jsme vyrazili k deltě Dunaje na pobřeží Černého moře. Trajektem jsme překonali Dunaj a navštívili prastaré římské město Tulcea. V muzeu delty Dunaje a černomořského akvária jsme pozorovali rostlinné a živočišné druhy, které se zde nachází. Na večer jsme přijeli do rodinného kempu k jezeru Razim k lipovanským rybářům (ruské národnostní menšině). Večeře byla typická pro tento kraj – polévka ze sumce s chlebem a zeleninou.
5. den nám počasí přálo. Teploty zde dosahovaly i hodnot přes 30°C. Při pohledu na loďky lipovanských rybářů jsme si připadali jako „vikingové v Severním moři“. Podnikli jsme na nich celodenní výlet Dunajskou deltou do přilehlých kanálů, kde jsme pozorovali množství stulíků, leknínů, obojživelníků, hadů a mnoho druhů ptáků. Na zvláštní povolení biosférické rezervace jsme se dostali do míst, kde jsme si připadali jako v „amazonském pralese“, proplouvali jsme hustým neprostupným rákosem. Na zpáteční cestě jsme vystoupili na ostrově Popina, kde jsme se raději moc nerozcházeli, z důvodu výskytu jedovatých hadů, černých vdov a podobně. Večeře nás nezklamala, byla zase ryba, výborný smažený candát za nádherného západu slunce.
6. den: A opět tu máme plavbu po jezeře Razim (40 km vzdálené od Černého moře) a „vikingské loďky“, ze kterých se neustále musela kbelíkem vylévat voda a čelit velkým vlnám. Viděli jsme mnoho rybářů, nastražené sítě a bohatou místní flóru a faunu. Jezero Razim je pravidelně zanášeno bahnem a má průměrnou hloubku 2 metry. Na koupání nevhodné (vodní turistika po kolena v bahně), ale co se týká obživy, poskytuje množství ryb. Opouštíme deltu Dunaje a cestou navštívíme nejstarší mešitu na území Rumunska v městě Babadag a řecké město ze 7. století Histria, které bylo zaplaveno bahnem a objeveno při vykopávkách. Vrcholem tohoto dne byl převoz v plné polní (stan, spacák, ...) na mořskou kosu Guru Portitei. Je to malebné místo, ráj rybářů mezi jezerem Razim a Černým mořem. Stavění stanů či spaní pod širákem se odehrávalo již za tmy při silném větru se slovy, ať vám neuletí stan a dejte pozor na hady, písečné blechy, ...
7. den: Po dramatické noci nás okouzlil ranní východ slunce. Dalším zážitkem bylo koupání v moři s velkými vlnami.
8. den: A zase jsme v autobusu a míříme nočním přejezdem do Banátu (oblast Rumunska osídlená z roku 1826 národnostní menšinou Čechů). V 5 hodin ráno zastavujeme v lázních Baile Herculane, kde si prohlížíme vlakové nádraží – legendární zastávku Orient expresu (trasa Paříž – Istanbul). Díky velké zručnosti našich řidičů Aleše a Standy jsme se ve zdraví dopravili i do 1. české vesnice Eibenthal (Údolí tisů), přestože úzká horská sedmikilometrová silnice s velkým množstvím zatáček nepočítala s možností dojezdu autobusem. Ubytovali jsme se v rodinném kempu u Medvěda. Krajina v této oblasti je hornatá, vesnice leží v údolí řeky a lidé se zde živí zemědělstvím a chovem dobytka. Pohostinnost, vřelost, vstřícnost obyvatel nás velmi překvapila. Zde jsme se také konečně domluvili česky. Místní komunita nezapomíná na svůj rodný jazyk a ve školách se stále vyučuje čeština. O tom všem nám vyprávěl místní kronikář pan Kocman. Místní jídlo bylo výborné a tradiční – hovězí polévka, rýžový koláč, zelné závitky s mletým masem.
9. den odjíždíme z Eibenthalu a míříme do 2. české vesnice Svatá Helena, ze které pocházel František Salaba, který nás doprovázel po dobu expedice a svou znalostí rumunštiny nám usnadňoval naše putování. Poslední trasou pro nás byly výhledy na řeku Dunaj – hranice se Srbskem, kde řeka dosahuje místy šíře 2 km. Rozloučení s Rumunskem bylo u Františka, kde jsme povečeřili tradiční jídlo – grilované 3 druhy mletého masa (miči). Ve večerních hodinách jsme rozloučili s Banátem a odjížděli zpět do České republiky. Na hranicích jsme si vrátili čas zpět o hodinu a těšili se domů. Zážitkem pro nás na zpáteční cestě byla kolona autobusů s běženci na maďarské dálnici směr Rakousko. Přestali jsme je počítat při čísle 200.
A co nás čeká po návratu? Příprava prezentací v MěK a pro školy. Zpracování naměřených dat (meterologie, hydrologie, GPS, ...), vytvoření herbáře a cestopisu.
A jak se nám to líbilo? Počáteční obavy z Rumunska se rozplynuly a my jsme byli spokojeni, plní zážitků.
Při našich ekologických expedicích jsme zhlédli řadu překrásných míst, ale stále se vnitřně ztotožňujeme se slovy „Všude dobře, doma nejlíp“.
Chtěli bychom poděkovat za sponzorské dary MěÚ Bystřice nad Pernštejnem.
ROK 2013
EXPEDICE NORSKO 2013 
Norsko je zemí, která si díky své divoké a nespoutané kráse snadno získá srdce každého. Za svoji rozmanitost vděčí Skandinávskému pevninskému ledovci, který po svém ústupu po sobě zanechal nádherně modelovanou krajinu. Zůstala po něm hluboká údolí s příkrými svahy a širokým dnem, fjordy, zařezávající se daleko do pevniny, nesčetná jezera a jezírka, ostře řezané horské masívy a náhorní planiny pokryté jenom kamením, trávou a lišejníky.
A právě tato místa mohly navštívit ZŠ Bystřice. P., Nádražní 615, ZŠ Humpolec, gymnázia Humpolec a Havlíčkův Brod v termínu od 25. 8 - 7. 9. 2013.
Z naší školy se zúčastnili expedice žáci 7. - 9. ročníku, kteří pracují na ekologických projektech Globe a Ekoškola.
Co expedici předcházelo? Spolupráce se zúčastněnými školami na přípravě programu. Schůzky s rodiči a žáky. Rozdělení žáků do pracovních skupin – GPS, meteorologie, hydrologie, fauna a flora, cestopis.
V neděli 25. srpna ve večerních hodinách nastalo velké loučení před budovou naší školy a pro některé žáky to byla první cesta do zahraničí bez rodičů s vidinou starat se sám o sebe. Každý večer si postavit stan, vybalit a ráno opět vše sbalit za každého počasí.
Naše cesta vedla do přístavu Sassnitz v Německu na trajekt, kterým jsme přepluli do švédského přístavu Trelleborg, který jsme si prohlédli. Nejzajímavější byla starobylá Vikingská pevnost. Po přejezdu Švédskem jsme se dostali do Norského království. Žáci a studenti se ocitli v zemi modré, zelené a bílé, v níž spolu s Nory žijí skřítci a trolové.
Naše první zastavení bylo ve městě Lilehammer, kde se konaly 17. ZOH. Dominantou města jsou skokanské můstky, které jsme navštívili za ranního svítání. Další atrakcí pro nás byl největší a nejkrásnější skanzen Maihaugen, založený roku 1887 zubním lékařem Andersenem Sandvigem.
V úterý v podvečerních hodinách jsme se poprvé ubytovali v kempu, kde jsme si odpočinuli po dlouhé namáhavé cestě autobusem a načerpali síly na náročné výstupy, které nás čekaly.
A co jsme všechno viděli? Pižmoně v národním parku Dovrefjell, dovezené z Grónska, o kterých nám poutavě vyprávěl ochránce národního parku. Údolí Romsdalen tvořené stovkami vodopádů a peřejí. Vrchol Nesaskla nad městečkem Andalsness, který nás potrápil překonáním 818 m přímo od hladiny moře. Cesta byla velmi náročná příkrými výstupy a srázy, někdy i ztracená pro špatné značení, ale výhledy na fjord nám to vynahradily. Cestu Trollů, se známými serpentinami, kterou musel zdolat i autobus převýšením 800 m. Nejkrásnější a nejnavštěvovanější Gerangerfjord (UNESCO) s vyhlídkovou plavbou k vodopádům Sedm sester. Dalsnibu - vrchol s vyhlídkovou plošinou, kde jsme spatřili krásné pohoří a fjordy z ptačí perspektivy. Pollfossen - mohutné peřeje na řece Ottě. Nejstarší obchodní stezku Norska Sognefjellsveg, ze které jsme obdivovali krásy pohoří Jotuheimenu (Domov obrů) a Breheimů (Domov ledu). I když bylo 1. září, chumelilo a mohli jsme se i koulovat. Čepice, rukavice a zimní bundy se hodily. Horské městečko Lom, které se pyšní nejslavnějším sloupovým kostelem a Kněžskými vodopády - Prestefossen.NP Rondane, kde jsme podnikli tundrou celodenní výlet k jezeru Rondvanet a pozorovali jsme různorodé mechy, lišejníky, brusinky, zakrslé vrby a břízy. Hřeben Besseggen s nádhernými výhledy na hory a jezera Bessvatnet a Gjende. Vrcholem naší expedice byl ledovcový splaz Jostedallsbreen, který v nás zanechal nezapomenutelné vzpomínky směsí barev od bílé, azurové až po černou způsobenou imisemi - spad exhalátů znečištění. Možnost stát uvnitř ledovce a vyfotit se, bylo pro některé z nás neskutečné až hrozivé sevření ledu. Oslo, hlavní město Norského království, kde jsme navštívili muzeum lodi FRAM a Vikingských lodí, dále Frognerův park s unikátními sochami Gustava Vigelanda, radnici, novou budovu opery a pochopitelně královský palác.
V pátek 6. 9. v časných ranních hodinách jsme se vydali na zpáteční cestu přes Švédsko, trajektem do Rostocku v Německu a v sobotu jsme se v pořádku vrátili domů.
A co jsme po celou expedici prováděli? Pravidelná měření, okamžité, maximální a minimální teploty, vlhkosti, GPS, teploty vody a pH. Pozorování místní flóry a fauny, fyzického zeměpisu, která využijeme v naší prezentaci pro srovnání s podmínkami v ČR
A co říci na závěr? Drsné, ale krásné Norsko, bychom nezvládli bez dobré průvodkyně Elišky a výborného kuchaře Tondy, který pro nás připravil vždy výbornou stravu v polních podmínkách.
„V Norsku být, je jako snít a neprobrat se. Jít krajinou v horách, tvář mít ošlehanou větrem a z dálky slyšet trolí smích ... .“
Děkujeme sponzorům MěÚ Bystřice n. P. a Wera Werk s.r.o., kteří nám svou finanční podporou pomohli uskutečnit expedici Norsko 2013.
ROK 2011
EXPEDICE ŠPANĚLSKO aneb TOULKY PYRENEJEMI
S Gymnáziem Humpolec, Bystřice nad Pernštejnem a ZŠ Kamenice podnikla opět po dvou letech ZŠ Bystřice n. P., Nádražní 615 expedici do Španělska. Probíhala v termínu od 26. 8. do 3. 9. 2011. První naší zastávkou byl Camargue ve Francii, kde nás vítala hejna růžových plameňáků. Tato oblast je jedním z posledních evropských hnízdišť a odhaduje se, že zde žije 10 až 20 tisíc párů společně s divokými černými býky a bílými koňmi.
Dále jsme navštívili nejrozsáhlejší pohoří Pyrenejského poloostrova, ležící na hranicích Španělska a Francie. Naše kroky směřovaly do nejkrásnějších míst masívu Maladeta, abychom zhlédli nejvyšší vrchol Pyrenejí Pico de Aneto 3404 m n. m. V národním parku Sant Maurici naše výprava vystoupala do nadmořské výšky 2525 m a někteří až do 2712 metrů. V této oblasti se blankytné nebe odráží v hladinách 400 jezer, v okolí šumí a hučí vodopády. Jezera jsou lemována horami, z nichž některé vrcholky převyšují 3000 m. Expedice pokračovala do malého knížectví Andora, ležícího v srdci Pyrenejí na pomezí Španělska a Francie, kde nejnižší nadmořská výška je 800 m. n. m.
Dalším zastavením byla sopečná oblast Garrotxa, která je jednou z nejzajímavějších lokalit tohoto druhu v Evropě. V tomto přírodním parku se nachází asi 40 vulkanických kuželů, které přestaly chrlit lávu už před 12 000 lety, a proto jsou jejich svahy v dnešní době již zalesněné.
Poslední den našeho putování jsme strávili v Katalánské metropoli Barceloně. Prošli jsme se po nejslavnější španělské promenádě La Ramba, na které to opravdu žije – potkali jsme spoustu pouličních umělců, prodavačů... Zapůsobilo na nás i velké mořské akvárium se žraloky, kteří nám byli nebezpečně blízko.
Z expedice jsme se vrátili obohaceni o poznání nejkrásnějších míst Pyrenejí, unaveni a někteří i s pocitem, že překonali sami sebe.
Chtěli bychom poděkovat za sponzorské dary MěÚ Bystřice nad Pernštejnem.
ROK 2009
EXPEDICE PODKARPATSKÁ RUS
aneb PO STOPÁCH NIKOLY ŠUHAJE LOUPEŽNÍKA
Uplynuly dva roky a s dalšími školami Gymnáziem Humpolec, Gymnáziem Bystřice nad Pernštejnem a ZŠ Kamenice jsme podnikli „dobrodružnou osmidenní expedici“ tentokrát na Ukrajinu od 28. 8. do 4. 9. 2009.
Cílem naší cesty bylo bývalé území Československé republiky Podkarpatská Rus – vesnice Koločava, která leží v údolí obklopena krásnými poloninami. Má protáhlý tvar v délce 15 kilometrů a žije zde asi 7,5 tisíc obyvatel.
Modrá karosa nás vezla po našich cestách bez problému a „po místních“ s našimi menšími obavami. Ty nás také doprovázely celou cestu, co nás čeká směrem na východ. Po průjezdu Slovenskem jsme se dostali na Slovensko-ukrajinské hranice, kde jsme měli docela štěstí a byli jsme odbaveni do dvou hodin. Pak naše cesta pokračovala do nedalekého města Mukačevo, které získalo svůj název od „Muka člověka“. Zaznamenali jsme zde stopy československého vlivu, který se nejvíce odrazil v architektuře tohoto města. Překrásné stavby vznikly právě v letech 1918–1938.
Další dva dny jsme strávili v lázeňské oblasti Kosino, asi 3 kilometry od maďarských hranic a v oblasti Solotvina nedaleko rumunských hranic, kde se dříve těžila sůl.
Následující den byla naším cílem expedice Koločava. Proč právě Koločava? Pracoval zde jako učitel Ivan Olbracht a ve svých dílech působivě zachytil nejen krásu zdejší nedotčené krajiny, ale i chudobu a způsob života. Zaujal ho tragický příběh loupežníka Nikoly Šuhaje a lásky ke krásné Eržice, který barvitě vylíčil ve svém románu. Byla to skutečná postava a svědčí o tom jeho hrob, který jsme navštívili na místním hřbitově. Další informace o jeho životě jsme potom získali v muzeu Ivana Olbrachta v místní škole od učitelky literatury „Natalky“. Škola byla velká asi pro 700 žáků, ale toalety jsme uvnitř nenašli. Nacházely se 200 metrů od školy na hřišti, pro vaši představu „turecké záchody“.
Zdejší obyvatelstvo je velmi pohostinné a bylo jim dobře rozumět, protože mnoho z nich mluví československy.
Turistika na poloninách (horských loukách) nabízí jedinečné krásné pohledy. Čas tu běží pomaleji a načerpáte energii, kterou potřebujeme stále více v tomto hektickém světě. Přesvědčili jsme se o tom na vlastní kůži při výstupu na druhou nejvyšší horu Podkarpatské Rusi Strimbu 1719 m n. m. Výstup i sestup byl velmi náročný a odměnou nám byla krásná nedotčená příroda. Jakmile jsme se dostali do oblasti, kterou již využívají lidé, příroda se výrazně změnila. Všude samé odpadky. Je vidět, že otázku odpadového hospodářství Ukrajina neřeší. Šokováni jsme byli všichni bez rozdílu, protože je nám vlastní odpad třídit nejenom ve škole, ale i v celém našem městě.
Na závěr jsme navštívili největší univerzitní město této oblasti Užhorod. Bohužel ne všichni jsme si ho mohli prohlédnout - důvod byl „střevní“ problémy.
A co nám expedice dala? Získali jsme nové poznatky o přírodních poměrech Ukrajiny, seznámili jsme se s její historií a architekturou, která byla výrazně ovlivněna lety 1918–1938, kdy patřila k naší Československé republice.
Expedice se žákům líbila a počasí nám přálo. Přežili jsme hory odpadků, „toalety“ a náročnou turistiku a přitom jsme neztratili optimismus. Všichni jsme se už těšili domů, kde na nás čekala čistá voda a evropské toalety.
Chtěli bychom poděkovat za sponzorské dary MěÚ Bystřice nad Pernštejnem a paní Leoně Drašnerové.
Prezentace: Expedice Podkarpatská Rus aneb Po stopách Nikoly Šuhaje loupežníka 2009.pdf
ROK 2007
EXPEDICE "PO KOMÁŘÍCH STEZKÁCH JIŽNÍHO FINSKA"
Naše škola se vydala na další expedici. Tentokrát jsme vyrazili do země tisíce jezer. Vydali jsme se do Finska, ale nejeli jsme sami. Putovali s námi žáci ze ZŠ Kamenice, studenti Gymnázia z Humpolce a Bystřice n. P.
Dne 28. 8. 2007 jsme se v plném počtu sešli před budovou školy. Autobus přijel za nedlouho a my mohli vyrazit směr Finsko. Před námi byla dlouhá cesta. Naše trasa vedla přes Polsko, Litvu, kde jsme udělali devítihodinovou přestávku pro naše řidiče. Díky tomu jsme navštívili hrad Trakay. Dále jsme pokračovali přes Lotyšsko až do Estonska, kde jsme se v hlavním městě Tallinu nalodili na trajekt, abychom mohli překonat finský záliv. Na trajektu nám cesta rychle ubíhala, a tak se nám zdálo, že jsme byli v Helsinkách za chvíli.
A proč jsme vlastně urazili tuto vzdálenost? „Abychom viděli finskou přírodu a památky. Ale hlavně proto, abychom si dokázali, že můžeme žít v drsné přírodě bez elektriky, teplé vody, televize, …. A to jsme dokázali! Myli jsme se jen v jezerech, která v podzimním období nebyla vůbec teplá. Na televizi nikdo za 14 dní ani nepomyslel.“
A jak vlastně probíhal náš den? „Ráno jsme se probudili a nechtělo se nám opustit vyhřáté spacáky. Museli jsme však složit stany, sbalit krosny a jít k autobusu. Tam už na nás čekal kuchař expedice Tonda s teplým čajem a snídaní. Jídlo z jeho provizorní kuchyně bylo opravdu výborné. Následovala jízda autobusem za dalším cílem dne. Náplní denního programu bylo provést měření z oblastí hydrologie, meteorologie, určování polohy pomocí GPS přístroje, flóra a pozorování zvířat a ptáků v přirozeném prostředí. Cestou jsme se kochali krásou národních parků Finska. Když jsme došli na tábořiště, postavili stany, sesedli jsme se k ohni a zpívali písně.“
A největší zážitek cesty? „Tak těch bylo opravdu hodně. Viděli jsme losy. Koupali jsme se v jezeře, které nemělo ani 14°C. V národním parku Rokua jsme stavěli stany na borůvkách a brusinkách. Navštívili jsme dřevěný kostel, snad největší na světě, vodní hrad Olavinlinna, pevnost Suomenlinna. Dosáhli jsme nejsevernějšího místa v národním parku Rokua, kde jsme byli vzdáleni 250 km od polárního kruhu.“
Chtěli bychom poděkovat za sponzorský dar MěÚ Bystřice nad Pernštejnem.
Prezentace: Expedice Po komářích stezkách jižního Finska 2007.pdf
ROK 2006
EXPEDICE SEVER
Byla to desetidenní expedice od 1. 9. do 10. 9. 2006, zaměřená na poznání nejzajímavějších míst jižního Švédska a Norska.
Naším cílem se tentokrát staly přírodní památky Mořská biosférická rezervace Torekov, Národní park Store Mosse, známý především jako hnízdiště mnoha ohrožených druhů ptactva, skalní kresby z doby kamenné u městečka Tanum, podmáčená rašeliniště Národního parku Hardangervidda a mírně adrenalinová cesta přes lávky a po lanech k ledovci Folgefonn. Program vhodně doplnily prohlídky Göteborgu a Osla, stejně jako návštěva muzea lodi FRAM. Cestu zakončil dvoudenní pobyt na půdě partnerské školy v městě Revetal spojený s prohlídkou mořského výukového centra.
A právě tato místa mohli navštívit žáci ZŠ Bystřice nad Pernštejnem, Nádražní 615, ZŠ Kamenice a studenti gymnázií z Bystřice nad Pernštejnem a Humpolce během další z již tradičních expedic za poznáním přírody a kultury států Evropy.
Žáci a studenti při svých výzkumech získali meteorologické, hydrologické a biometrické údaje, které prezentovali v Městské knihovně Bystřici nad Pernštejnem.
A jak byla expedice hodnocena žáky?
V pátek 1. září jsem do autobusu nastupovala se smíšenými pocity. Konečně uvidím Skandinávii, její sice pochmurnou, ale kouzelnou krajinu. Na druhou stranu – 10 dní v cizině s neznámými lidmi. Ještě než jsme překročili německé hranice, změnila jsem názor a začala se těšit …
V prvé řadě bych zmínila náš vědecký výzkum. Ačkoliv jsem na začátku naší výpravy sotva rozpoznala jetel od muškátu, nyní dokážu – především díky našemu biologovi Petrovi – určit asi 50 nejrůznějších severských bylin a keřů. Mezi nejzajímavější exempláře patří rozhodně bříza laponská, ostružník moruška a kamyšník přímořský.
Severský podzim je podle mého názoru mnohem hezčí než třeba jaro na Havajských ostrovech. Počasí – nedá se říci, že by nám vyloženě nepřálo – spíš se snažilo ukázat pravou, trochu drsnou krásu severu. Mlha a déšť dodaly krajině věrohodnější atmosféru Skandinávie než sluncem prozářená vřesoviště.
Co se týká „civilizace“, nejvíc mě nadchla noční procházka Oslem. Možná, že ve dne vypadá úplně stejně „obyčejně“ jako Brno, ale v noci vypadala jako z jiného pohádkovějšího světa. V dřevěných červených domcích za okny bez žaluzií možná s lidmi žili i trolové….
Největší dojem ve mně zanechala majestátní tichá krajina Hardangerviddy. Hřebeny hor mizející v mlze, nebesky modrá jezera, půda houpající se pod nohama … prostě romantika.
Skandinávie – Švédsko a Norsko, předčila mé očekávání. Myslím si, že určitě stálo zato ji „v dešti a mrazu“ prohlédnout. A celá expedice mi dala víc než rok biologie a země-pisu v lavici. Už se těším na další.
Expedice se uskutečnila za přispění MěÚ Bystřice nad Pernštejnem a sponzorského daru pana Kurta Müllera.
Prezentace: Expedice Sever 2006.pdf
ROK 2005
EXPEDICE PANONIA 
Je v pustě opravdu pusto? Maďarská pusta je místo překypující životem, včetně unikátních ekosystémů a přísně chráněných lokalit, na nichž se hojně vyskytují rostliny a živočichové jinde už vyhubení.
Cesta trvala 5 dní od 30. 5. do 4. 6. 2005. Směřovala do Rakouska, kde byla zastávka ve Vídni a v rezervaci bílého stepního osla u Neziderského jezera. Přes vápencové pohoří Bahoňský les pokračovala k Balatonu, kde následovalo koupání. Mladí cestovatelé si prohlédli i město Pécs v Maďarsku. Navštívili národní park Kopački Rit v Chorvatsku. Zajímavé rostliny mohli naši ekologové spatřit v arboretu a lesním parku Szarvas v Maďarsku. Další putování mířilo do největšího národního parku v Maďarsku – Hortobágy. Příjemným zážitkem bylo i koupání v termálních lázních Egerszalók. Ve městě Eger věnovali cestovatelé pozornost kulturním a historickým památkám. A už zase zpátky do přírody do národního parku Tisza – Tó. Jelikož krajina kolem byla dosti bažinatá, přidala se k našim ekologům i hejna komárů. A tak bylo příjemné utéct těmto společníkům do jeskynního systému národního parku Aggtelék. Koncert uprostřed krápníků v Aggteleské jeskyni byl dokonalou tečkou za krásným putováním maďarskou přírodou. Po prohlídce hlavního města Budapešti se Permoníci vypravili na zpáteční cestu přes Slovensko domů na Vysočinu.
Z kroniky účastníka expedice: „Naše dojmy a zážitky jsme vypravovali svým rodičům a kamarádům, ale určitě nám daly i mnoho do života, nová velká přátelství, ale také nás naučily postarat se sami o sebe. Věřím, že se možná potkáme na další expedici a všechny tyto zkušenosti nám v životě hodně pomohou.“
Chtěli bychom poděkovat za sponzorský dar MěÚ Bystřice nad Pernštejnem.
Prezentace: Expedice Panonia 2005.pdf
ROK 2004
EXPEDICE JANTAR 
Jednalo se o sedmidenní expedici od 29. 5. do 5. 6. 2004, zaměřenou na poznání některých nejzajímavějších míst v Litvě.
Během pěti dnů jsme měli možnost porovnávat naši vlast s republikou, jejíž novodobá historie je velmi podobná té naší. Srovnávali jsme přírodu, kulturu, životní úroveň, ale hlavní náplní práce našich žáků bylo stejně jako v Norsku měření meteorologických hodnot vzduchu a vody.
Z historických památek jsme navštívili hrad Trakai, Palangu, z přírodních zajímavostí národní park Trakai, národní park Neringu, Baltské moře, národní park Dzūkijos a z měst Kaunas a Alytus.
Litva nás překvapila čistotou. Vše bylo upravené, uklizené a města byla na velmi vysoké úrovni. Na vesnici však jakoby se zastavil čas. Dřevěné budovy, většinou téměř na spadnutí, u každého domu stáj pro dobytek a povoz. Na litevské vesnici více lidé nepotřebují. Přírodní hodnoty Litvy však nejspíš zarazily každého. Kurská kosa na pobřeží Baltského moře byla pro většinu z nás příkladem toho, jak to vypadá na poušti. Jednalo se o nádherné písečné duny vytvořené pravidelným prouděním větru. Někteří odvážlivci se dokonce vykoupali v Baltu (voda 14 ºC). Národní park Dzūkija v jižní Litvě byl zase příkladem rozmanitosti přírody. Na pár desítkách kilometrů jsme zahlédli písečné duny, rozsáhlé rašeliniště, listnaté lesy a jehličnaté lesy až po krajinu podobnou tundře. Pro každého to byl jistě zajímavý zážitek. Celá cesta byla zdokumentována fotografiemi a videem.
Chtěli bychom poděkovat za sponzorský dar MěÚ Bystřice nad Pernštejnem.
Prezentace: Expedice Jantar 2004.pdf
ROK 2003
EXPEDICE NORSKO
Byla to devítidenní expedice od 30. 8. do 7. 9. 2003, zaměřená na poznání nejzajímavějších míst Norska.
Norsko je zemí, která si díky své divoké a nespoutané kráse snadno získá srdce každého. Za svoji rozmanitost vděčí Skandinávskému pevninskému ledovci, který po svém ústupu po sobě zanechal nádherně modelovanou krajinu. Zůstala po něm hluboká údolí s příkrými svahy a širokým dnem, fjordy, zařezávající se daleko do pevniny, nesčetná jezera a jezírka, ostře řezané horské masívy a náhorní planiny pokryté jenom kamením, trávou a lišejníky. Ledovec v současné době pokrývá vrcholky hor v západních a severních oblastech Norska v podobě ledovcových čapek, z níž ledová masa stéká mohutnými splazy do okolních údolí.
A právě tato místa mohli vidět žáci ZŠ Bystřice nad Pernštejnem, ZŠ Kamenice a studenti gymnázií z Bystřice nad Pernštejnem a Humpolce. Také navštívili město Lillehammer, národní park Rondane, ledovcový fjord Geirangerfjord, ledovec Jostedalsbreen, jezero Gjende a mořské výukové centrum Revetal.
Žáci a studenti při svých výzkumech získali meteorologické, hydrologické a biome-trické údaje, které prezentovali v Městské knihovně Bystřici nad Pernštejnem.
Chtěli bychom poděkovat za sponzorské dary
MěÚ Bystřice nad Pernštejnem a panu Kurtu Müllerovi.
Prezentace: Expedice Norsko 2003.pdf